HŘÍCH PROTI DUCHU SVATÉMU
Ústřední myšlenka
CO je to hřích proti Duchu?
Vědomé uzavíraní se proti volání a puzení Ducha, které vrcholí rouháním proti Němu. Je to vědomá zatvrzelost vůči volání ke Kristu nebo je to radikální „nikoli“ odpadlého křesťana. (viz též Žd 6,4-6).
KDO
se ho dopouští?
Jenom ten, který na sobě/v sobě prožil působení Ducha svatého:
- Člověk, kterého Duch vede ke Kristu a Jeho
následování, který však tohoto volání opakovaně není poslušen.
- Znovuzrozený člověk, který později odpadl a rouhá se Božímu působení
! evangelium má dvě stránky: 1.- nabídka milosti ale i 2.- zvěstování soudu. (Mk 16,20; Mt 12,30; Ř 11,22)
Není to jednorázová událost, předchází mu několik vnitřních zápasů, překážek. K rouhání proti Duchu vede 7 kroků, které lze najít v NZ:
1) zarmoucení → 2) zhášení → 3) haní → 4) pokoušení → 5) odporování → 6) vysmívání se → 7) rouhání.
Občas žijeme svůj život, mluvíme bezmyšlenkovitě (Ef
4,29+31), nehovoříme s Ježíšem, nežijeme s Ním. Protože On hledá s námi
obecenství, zarmucujeme jej => duchovní život ztratí svůj jas, rozčilují nás
maličkosti, jsme více náladoví… A jak tom předejít a udržet si vnímavost pro
Ducha svatého?
- na počátku každého
dne se znovu cele vydej Hospodinu, odevzdej mu vše (hmotné i nehmotné) vědomě
a s radostí
- všechny své oblasti
života podřiď Kristu a následuj ho (2.Kor 5,15 + 1.Kor 10,31)
- chraň se toho, aby
cokoliv vstoupilo mezi Tebe a Pána
- nech se formovat J.
Kristem ( jako hlína)
Duch Svatý chce být při nás a něco v nás učinit.
My však můžeme jeho jednání potlačit a omezit jeho působení. A to proto, že
Duch je jemný a ohleduplný, „nepřeválcuje nás“. Nikoho nenutí, neláme naší
vůli, respektuje nás jako svobodné bytosti.
- Duch chce lidi
„zapalovat“ (Žd 3,7) - staví křesťana do situací, kdy má možnost zvěstovat
evangelium, je však již na člověku, zda se této šance chopí, či nikoli
- chce v nich
přebývat - aby Duch mohl přebývat v nás, musí být naše srdce zbaveno
„smetí“ => ukazuje nám, co máme dát do pořádku
- chce jejich
prostřednictvím jednat (Sk 1,8; J 7,38) - Syn boží má být oslaven.
Být posly Kristovými je naším životním úkolem (světlo
světa, rybáři lidí, sůl země)…. (1.K 9,19-22)
Což znamená hrát tzv. „zbožné divadlo“ (slovy i
chováním), napodobovat jednání druhých, aniž bychom za tím stáli srdcem (např.
když mluvíme o svobodě, vnitřně ji však nepociťujeme).
Vyhnout
se lhaní lze tehdy, když pochopíme a přijmeme, že jsme ve své přirozenosti
hříšní (Ř 7,18). => nehraj si na toho, „kdo už svlékl starého člověka“ pokud
se vědomě držíš nějakého hříchu nebo vášně. Je lepší před lidmi ztratit tvář a
stát se pravdivým, než ztratit věčný život před Bohem.
Aneb hra s hříchem (Mt 4,1; Mt 16,1; 1.K 10,9).
Pokoušení Ducha činní dotyčný vždy vědomě! (Ga 6,7)
To je vědomý
opoziční postoj. Člověk rozezná Boží jednání a postaví se proti němu. Vzepře se
rozumem, vůlí i citem Duchu. Přechází do protiútoku.
Člověk, který se nejen staví na odpor, ale i brutálně
zavrhne Boží nabídku k obrácení a vysmívá se jí ( pošlape Božího Syna, za
nic nemá krev smlouvy, vysmívá se Duchu milosti). Takovým postojem se vydává do
rukou satanovi.
Člověk se stává bojovníkem proti působení Ducha, stává se svůdcem druhých ke zlému, zlé vydává za dobré a naopak. Toto pořadí není definitivní, ale velmi časté.
Vlastní shrnutí